Rozprašovací tryska
Rozprašování je podle vědecké definice rozdělení kapaliny do drobounkých kapiček v podobě aerosolu (mlha) v plynu (obvykle vzduch).
Tavná lepidla se v zahřátém, tekutém stavu agregátu nedají rozprašovat ve smyslu této definice. S využitím v současné době možných nanášecích technik se nedají vytvořit kapičky. John Dalton (1766–1844) byl anglický přírodovědec. Provedl základní bádání o teorii atomů a je považován za průkopníka chemie. Definoval mj. molekulární hmotnost prvků.
Tavná lepidla mají dlouhé až velice dlouhé řetězce molekul, které se shlukují. Toto shlukování brání tvorbě kapek. Lze je přirovnat k vařeným špagetám: Když se pokusíme vytáhnout z hrnce jednu jedinou špagetu, slepí se, resp. spojí se dohromady s jinými špagetami v hrnci. Výsledkem je dlouhý řetězec vzájemně slepených špaget.
Voda má hodnotu Dalton 18 Da (g/mol) a dá se rozprašovat. Kaučuk, složka tavného lepidla, má hodnotu Dalton 50 000 Da (g/mol) a nedá se rozprašovat. Dlouhé řetězce polymerů se projevují jako tenký sloupec tavného lepidla. Ten se může přefukovat stlačeným vzduchem. Toto víření vzniká až díky konstrukci trysky.
Konstrukce trysky:
Směrem k výstupnímu otvoru se tryska ztenčuje. Výsledkem je často kuželovitý tvar. U otvoru trysky se uvádí vnitřní a vnější průměr. Vnitřní průměr určuje množství tavného lepidla.
Pravidlo: Malý průměr – méně lepidla, velký průměr – více lepidla.
Nános nástřikem může proběhnout až od třídy pneumatických ručních přístrojů, protože k rozstřikování je zapotřebí stlačený vzduch. Stlačený vzduch je veden hadicí k nanášecímu přístroji. Odtud probíhá vedení přes kanály až k trysce, u nanášecích hlav může být stlačený vzduch předehříván přes vyhřívanou hadici. K vířivému výstupu proudu stlačeného vzduchu může vést několik tvarů trysek do požadovaného vzhledu nástřiku. Dále jsou představeny dva tvary:
Rozstřikovací tryska tvar 1 – vyfrézované kanály
Šroubovitá tryska – (rozstřikovací tryska tvar 1) Na kuželu trysky jsou vyfrézované malé kanály. Skrze tyto kanály je veden stlačený vzduch a tvoří se vzdušný vír. Stupeň úhlu frézování určuje šířku rozstřiku vzhledu nánosu.
Rozstřikovací tryska tvar 1 – se vzduchovým uzávěrem a převlečnou maticí
Aby v těchto kanálech proudil proud vzduchu, používá se nad šroubovitou tryskou vzduchový uzávěr. Díky tomuto vzduchovému uzávěru vzniká nyní ve vyfrézovaných kanálech dutý prostor, jímž může unikat stlačený vzduch. Sloupec lepidla vytékající na špičce trysky je unášen proudem vzduchu a rozvířen.
Rozstřikovací tryska tvar 2 – vyvrtané otvory
Požadovaného vzhledu nástřiku lze dosáhnout i pomocí vyvrtaných otvorů v trysce. Tím odpadá vzduchový uzávěr a převlečná matice. Samotné vyvrtané chodby v tělese trysky jsou uspořádány šikmo, takže proud vzduchu je veden k otvoru trysky. Vyobrazená tryska má např. 7 otvorů, které vytvářejí kužel rozstřiku 60°.
Rozstřikovací trysky pro nanášecí hlavy a pneumatické ruční přístroje se v konstrukci neliší.
Materiál:
Při výrobě trysek se jako materiál používá především mosaz. Tryska je relativně dost daleko od vytápění zásobníkového zařízení. Proto se mosaz nabízí díky své velice dobré tepelné vodivosti 120 W (W/(m*K). Tím může být zachována dostatečná teplota pro nános lepidla.
Opotřebení trysek
Trysky jsou opotřebitelné součástky. Pro čistý nános by se měly pravidelně čistit od zbytků lepidla. Opotřebení na vnitřním otvoru vzniká „vymýváním“ vinou tavného lepidla. Rozstřikování probíhá bez kontaktu s materiálem.
