„Papír se musí recyklovat!“ nebo „Recyklovaný papír, bělený bez chlóru“. Udržitelnost se stále více zaměřuje na papír a obaly. Proces recyklace papíru je však pro mnohé nejasný: Co se vlastně děje s tavnými lepidly, sponkami apod. během recyklace? Dají se tavná lepidla vlastně vůbec dobře recyklovat? Tento proces jsme zkoumali detailněji.
Tři kroky pro ekologické chování
Proces recyklace papíru se nazývá „Rozvlákňování papíru“. To se provádí mechanickým dispergováním. Dispergovat znamená rozsypat, rozprostřít a jemně rozptýlit. Vlákna starého papíru se oddělí, vyčistí a odstraní se z nich cizorodé částice. Získávání vláknitých surovin a výroba nového recyklovaného papíru z těchto surovin jsou dva různé procesy: V našem článku se jedná především o získávání a zpracování surovin. Ze surovin se má vyrobit buničina. Z buničiny se následně vyrábí nový papír.
Dispergovaná vlákna papíru se při screeningu zkoumají na přítomnost cizorodých látek. To mohou být zbytky plastů nebo částic kovů. Zbytky se oddělí od filtrované kaše – buničiny – procesem filtrace. Následně se musí ještě odstranit zbytky tavných lepidel. Recyklovatelnost lepidla závisí přitom nejen na složení lepidla, ale také na naneseném množství, tvaru a tloušťce vrstvy.
V roce 2000 založená iniciativa „Evropské rady pro recyklaci papíru“ (European Paper Recycling Council – EPRC) vyvinula pro hodnocení uvolnitelnosti zbytků lepidla v tavenině v procesu recyklace scorecard. V souladu s tím by na aplikaci lepidla měly být kladeny následující požadavky, aby mohlo být považováno za recyklovatelné:
- Tloušťka vrstvy = min. 120 µm
- Bod měknutí (kroužek - kulička) = min. 68 °C
- Adhezní povrch = min. 2,56 mm² (1,6 x 1,6 mm)
V případě lepených ploch, které jsou menší než specifikovaných 2,56 mm², nelze zbytky tavného lepidla za určitých okolností dostatečně odstranit. Lepené povrchy tohoto typu se vyskytují především u způsobů nanášení, jako je tzv. „Stitching“. Přitom jsou velice malé lepené body umístěny jeden za druhým. Vzhledem k velice malým plochám tavného lepidla nelze obaly s tímto způsobem nanášení řádně recyklovat. Separace cizorodých látek je nezbytná při využití získané buničiny na recyklovaný papír.
Méně je více?
Aby bylo možné zajistit recyklovatelnost obalů nebo papíru, které byly lepeny tavným lepidlem, je nutné dodržovat směrnice rady EPRC. Při dodržení těchto směrnic lze obaly dobře recyklovat – bez ohledu na typ tavného lepidla. Přísloví „Méně je více“ tedy v tomto případě neplatí: Menší množství tavného lepidla není nutně šetrnější k životnímu prostředí, ale ztěžuje proces recyklace. Proces recyklace je nezbytný, protože rozvlákněním a využitím papíru lze ušetřit cenné zdroje.