Viskozita – víc než jen „tekutost“

Viskozita je mírou houževnatosti kapalin a plynů. Lze ji chápat jako práci potřebnou k deformaci kapalin nebo k jejich proudění určitou rychlostí.

Obrázek 1 Termín viskozita je odvozen od ptačího klihu, který se dříve vyráběl z jmelí. Rostlinný druh jmelí má vědecký název „viscum“.

Isaac Newton rozpoznal úměrnost mezi rychlostí proudění a deformační silou v kapalinách. Shrnul ji do Newtonova zákona:

Kapaliny, které se tímto zákonem řídí, se nazývají newtonovské kapaliny, např. voda nebo vzduch.

Chování, které se od tohoto zákona odchyluje, se nazývá nenewtonské a je předmětem reologie.

Příkladem nenewtonských kapalin jsou polymery, tavná lepidla, ale také krev nebo kečup. Deformační chování těchto látek již nelze jednoduše popsat Newtonovým zákonem (viz výše).

Viskozita nenewtonských kapalin se mění zejména se smykovou rychlostí nebo také se smykovým napětím vzhledem k době trvání zatížení (době působení síly).

Tavná lepidla spadají do kategorie nenewtonských kapalin, protože jsou polymery nebo mají vysoký obsah polymerů. Tyto polymery se orientují ve směru proudění. Nasměrování ve směru proudění vyžaduje čas (doba trvání zatížení) a orientace snižuje potřebnou sílu (smykové napětí).

Viskozita tavného lepidla je základním kritériem výběru pro úspěšnou aplikaci. Chování při proudění je třeba brát v úvahu např. pro rychlost chodu a taktování nanášení. Totéž platí pro vertikální nebo horizontální nanášení nebo nanášení nástřikem.

Viskozita také koreluje s kohezí tavného lepidla, obecně platí, že čím vyšší je viskozita, tím větší je koheze lepidla.

Zde několik příkladů hodnot viskozity: